Táta je z Poličky, a přesto jsem se narodil a vyrostl v Novém Městě na Moravě. Jediný důvod? V Poličce tehdy nebylo kde bydlet. Proto pro mě bydlení není jen bod programu – vím z vlastního příběhu, že rozhoduje o tom, které rodiny tu zůstanou a čí děti tu vyrostou. V Novém Městě jsem devět let docházel do výtvarného oboru ZUŠ, stavební obory jsem pak vystudoval na střední a vysoké škole v Brně, kde jsem dlouho žil a pádloval v kajakářském oddíle. Sport je velkou částí mého života – od táty jsem se na skalních stěnách a ve vysokých horách učil hledat míru mezi odvahou a rozvahou i odpovědnost za partnera na laně, od kajakářů respekt k živlům a týmové myšlení. Miluji pohyb volnou krajinou pod širým nebem. Kruh se nakonec uzavřel: oženil jsem se v Poličce, se ženou jsme zrekonstruovali Hrobníkův dům a vychováváme tu naše tři děti.

K veřejnému dění mě přivedl Milion chvilek pro demokracii. Pochopil jsem tehdy, že nestačí přihlížet – je třeba jít s kůží na trh. Své profesní zkušenosti jsem městu nabídl ve stavební komisi. Od první veřejné debaty v roce 2020 stojím u revitalizace lesoparku Liboháj (libohaj.cz) – projektu, který roste odspodu: vlastníma rukama jsme postavili bosý chodník, soustavou tůní a mokřadů vrátili vodu na prameniště Šibeničního potoka, vzniklo discgolfové hřiště a letos město podle projektu vzešlého z veřejných setkání staví molo, upravuje studánku a otevírá pietní místo na bývalém popravišti. Mám radost i z úspěšného referenda, ve kterém Poličští rozhodli o konci tvrdého hazardu ve městě. Jako kandidát Otvírání Poličky se chci věnovat především městskému bydlení – aby už žádná poličská rodina nemusela odejít jen proto, že tu není kde bydlet – a dále územnímu plánu a rozvoji Poličky uvnitř i v návaznosti na okolní krajinu a hospodaření s vodou. Věřím v dialog, umění shody a v to, že město otevřené svým občanům je silnější.