Jako člověk, který se do Poličky přistěhoval po dlouhodobějším pobytu v zahraničí, nahlížím na věci z větší perspektivy, možná trochu více kriticky. Poličku mám moc ráda, žijí zde lidé přátelští a ochotní pomáhat. Již osmým rokem se vracím domů právě sem. I když se Poličku vždy, i za hranicemi naší země, snažím prezentovat v tom nejlepším světle, vždy je co zlepšovat. Vím, že pouhým přihlížením a kritizováním nic nezměním, proto mě výzva Milionu chvilek a setkání se správnými lidmi ve správný čas přivedlo až na kandidátku Otvírání Poličky. 

Jako dcera svých aktivních rodičů mi veřejné dění není lhostejné. Na lavičce na hřišti to nezměním. Jako máma a učitelka vidím velmi důležitou potřebu v novém přístupu ke kvalitnímu vzdělání, ke koncepčnímu a udržitelnému rozvoji městských prostor – především dětských hřišť a k nutnosti propojování generací. Všichni, ať jsme mladší nebo starší, se musíme naučit číst mezi řádky, odhalit manipulaci a zastrašování.  

Investice do vzdělání je nejperspektivnější investicí do budoucnosti nejen našeho města.

Jako nadšená muzikoterapeutka vím, že hudba léčí, proto bych ráda podporovala hudební rozvoj občanů našeho města s odkazem na známého rodáka. 

V posledním půl roce se dobrovolně věnuji práci s uprchlíky, především pak dětem, které si naši pomoc zaslouží. Ani jazyková bariéra mi nebyla překážkou. Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. 

Nemám ráda slova NEJDE TO. Když vím, že věci mají smysl, jdu si za svým. 

Odpočívám aktivně – zahradničím, plácám z keramické hlíny, vařím pro mé milované a cestuju, abych skvělé nápady z cest jednou mohla realizovat v našem malebném městě, ve kterém bych byla spokojená nejen já, ale i další generace naší rodiny.