Ze života

Narodila jsem se v Praze, nejdéle jsem žila v Brně, ale největší terno jsem našla v Poličce, přesněji v Lezníku, kde žijeme v intimním prostředí s rodinou, sousedy a liškami, které nám občas kradou slepice.

V Lezníku jsme založili Okrašlovací spolek, který přispívá drobnými intervencemi do zdejšího kulturního života a veřejného prostoru. Také pečujeme o znovuobnovené leznické kroje.

Vystudovala jsem učitelství angličtiny, výtvarné výchovy a občanské výchovy, což z části charakterizuje okruhy, ve kterých se pohybuji. Jsem anglofil, ráda se do této země vracím, mám ráda melodii toho jazyka, který zároveň i učím. Kromě toho jsem obdivovatelkou vizuálního umění, zajímají mě společenské vědy a považuji za důležité být občansky aktivní. Mám také jednu úchylku, totiž že se ráda učím nové věci. Moje okolí si myslí, že už je to trochu patologické, ale alespoň mohu zcela potvrdit, že nikdy není pozdě začít hrát na saxofon, plést košíky, chovat včely, nebo třeba kandidovat do zastupitelstva.

Proč politika?

Zapojit se aktivně do politického dění je rozhodně těžší, než se nezapojit. Připojit své jméno na kandidátku je velké vykročení z komfortní zóny, ale když je na té kandidátce takováto parta lidí, je mi ctí ji doplnit a pomoci ku zdaru věci.

„Místní části mají velký potenciál. Jsou to vesnice s příjemným bydlením, s místy pro rekreaci, s kulturním dědictvím a pracovitými obyvateli. Neměli by být pro město přítěž, ale důležitý partner.“

Co mi pomáhá

Jmenují se Martin, Kryštof, Štěpánka a Františka.

Od mládí jsem tak trochu vandrák, takže odpočívám při pěších poutích. Loni jsme s dětmi putovali z Portugalska do Santiaga de Compostela. Na cestách sbírám důležitou inspiraci a snažíme se i dětem ukazovat, že svět je barevný s mnoha možnostmi, přístupy i omezeními.

Důležitou roli v mém životě hraje humor, opravdu ráda se směju, a to všemu, všem a nejvíc sobě.

Místo obšlehnutého citátu přikládám obšlehnutou modlitbu od Antoine de Saint-Exupéryho:

„Neprosím o zázrak, Pane, ale o sílu pro všední život.

Nauč mě umění malých kroků.

Učiň mě hledajícím a nalézajícím,

učiň mě sebejistým v pravý čas.

Obdař mě jemnocitem,

abych dokázal odlišit prvořadé od druhořadého.

Prosím o disciplínu, abych jen tak neproklouzl životem a rozumně si rozdělil své dny, abych neprospal záblesky světla a vrcholy a abych aspoň tu a tam našel čas na umělecký zážitek.

Dovol mi přesvědčit se o tom,

že snít o minulosti či budoucnost mi nepomůže.

Pomoz mi co nejlépe zvládnout to, co je nejbližší,

pomoz mi pokládat právě prožívanou hodinu za nejdůležitější.

Chraň mě před naivní vírou,

že v životě musí jít všechno hladce.

Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky, neúspěchy a zklamání jsou přirozenou součástí života, že díky jim rosteme a dozráváme.

Připomínej mi, že srdce se často staví proti rozumu.

Pošli mi v pravou chvíli někoho,

kdo má odvahu říci mi pravdu s láskou.

Chléb každodenní dej mi pro tělo i duši,

projev Tvé lásky, přátelské echo, a aspoň tu a tam náznak, že budu užitečný.

Vím, že mnoho problémů se řeší neděláním. Dej, abych dokázal čekat. Ať vždycky nechám Tebe i ostatní dohovořit.

To nejdůležitější si člověk neříká sám, to nejdůležitější mu bývá řečeno.

Ty víš, jak velmi potřebujeme přátelství. Dej, abych dorostl této nejkrásnější, nejtěžší, nejriskantnější a nejněžnější záležitosti života.

Vnukni mi pravou chvíli a pravé místo,

kde mohu zanechat balíček dobra, slovy či beze slov.

Chraň mě před strachem, že bych mohl promarnit svůj život.

Nedávej mi to, co si přeji, ale to, co potřebuji.

Nauč mě umění malých kroků.“